Social icons

Ticho, které mě vítalo ...
Spisovatelka Alena Mornštajnová | Nakladatelství Host | Rok vydání 2019 | Hodnocení 4,5*/5*
Rodinný příběh o nesmělé Bohdaně a otci Svatoplukovi. Tragédie, která zasáhne celou rodinu a nikdo jí už  nemůže zvrátit, a to ani ta nejčistší duše. Všechny sny se cobydup rozplynou. Teď už zbývá jen přežívat. 

Bohdana se narodila Svatoplukovi a jeho první ženě Evě. Nikdy nepoznala svou setru Blanku a odmalička ze sebe nevydala ani hlásek. Celý život žije s mrzutým otcem a s jeho druhou manželkou Bělou. Snaží se pochopit, odkud pocházejí  její kořeny a proč nemá žádné známé.
Proto se rozhodne, že sama vypátrá své rodinné příbuzné, časem ale pochopí, že to asi byla chyba, jelikož se jí do rukou dostane velmi nenávistný dopis.

Svatopluk je komunista, vyrůstal v chudé rodině a jeho život nebyl nikdy lehký, zamiloval se do krásné Evy, která měla velké sny stát se pianistkou a její rodina nikdy nesouhlasila s jejich sňatkem. Potom se jim narodila dcera Blanka, která měla převzít Evin sen. Byl to jejich poklad a vkládali do ní velké naděje.

Setkáváme se i s dalšími postavami jako je Doubravka nebo i s matkou od Svatopluka.

Dny se ztrácely v minulosti jako obrazy za oknem rozjetého vlaku...

V první řadě se musím omluvit, že tip na Tiché roky vyšel až teď, ale celý příběh jsem si musela nechat rozležet v hlavě, tak jsem to měla i s knihou Slepé mapy, kterou taky vřele doporučuji.
Alena Mornštajnová píše skvělé a zároveň silné příběhy. Za mě i dost smutné, spisovatelka to ale popírá.

Jako vždy jsem postavy zprvu nenaváděla, ale časem pochopila, proč se tak chovají. Přiznám se, že Blanku jsem od začátku v lásce neměla a po dočtení knihy to tak i zůstalo. Bylo mi hodně líto Doubravky, ta žena viděla uvnitř člověka světlo naděje, ale bohužel ho neuměla vynést na povrch.

Tiché roky je příběh o rodině, kterou potká nemilá událost, zasáhne to všechny i nevinnou Bohdanu a ona s tím musí žít. A přitom si vyčítá, že se vůbec narodila. Její otec nebyl vůbec tím správným rodičem.

Kniha je rozdělená z pohledu otce a dcery, psána Er-formou. Má dvacet kapitol a prolog. Odehrává se to v době Československa a Česka.

Na první pohled vám obálka nic neřekne, ale po dočtení krásně příběh doplňuje. Lucie Zajíčková opět udělala dokonalou práci.

Nic nebude jako dřív.

6. června jsme měli "poslední" books calling club a zase jako minulý rok se konal na střeše Národní Galerie. Slunce dost pálilo, ale zažili jsme pak krásný západ. Poslouchali jsme, jak Alena vypráví o své knize, mimoto říkala co jí baví a kdo je. Já jsem se s spisovatelkou potkala už podruhé a musím říct, že se vůbec nezměnila, je vtipná, sympatická a prostě skvělá.

Taky se hodně řešila její kniha Hana a Slepé Mapy. Hodně jsme komunikovali, poslouchali, ptali jsme se, zda vyjde další kniha. Dostávali jsme odpovědi na naše otázky. Večer byl prostě dokonalý.

Možná jsem vám toho moc nepověděla, abych vám nevyzradila příběh. Dostali jsme pokyn, že si máme něco nechat pro sebe. Děkuji Jakubovi za krásný večer a Nakladatelství Host, že jsem narazila na skvělou spisovatelku a od té doby jsem začala ve velkém číst knihy od českých autorů.
Alena patří k prvním českým autorům, které jsem začala sama od sebe číst a vyhledávat.





Na Books calling club přišla Lidmila Kabrtová, která napsala Místa ve tmě  a také přišel spisovatel , který napsal Sběratele sněhu, Jan Štifter.


Knihu zakoupíte po kliknutí loga 

4 komentáře

  1. Veronika Malla20. srpna 2019 17:29

    Máš moc krásné fotky. Akce musela být skvělá, od autorky si chci přečíst Hanu. Sluší ti to Candy, jako vždy!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, ano, byl to krásný začátek léta ♥ Určitě přečti, na podzim je přímo dělaná.

      Vymazat

Děkuji, za přečtení mého článku.